Horažďovice • perla Otavy

S veškerými odpady, které vznikají ať již v domácnostech (komunální odpad) nebo v podnikatelské sféře (živnostenský a průmyslový odpad) je nutno zacházet způsobem, který je stanoven zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Hlavním strategickým materiálem v oblasti nakládání s odpady jsou Plány odpadového hospodářství, zpracované jak na celorepublikové, tak na krajské a místní úrovni. V těchto dokumentech je stanovená řada cílů, kterých jsou původci v určitých časových intervalech povinni dosáhnout. Plán odpadového hospodářství města je zpracován na období 2017 – 2021. Všechny cíle mají společného jmenovatele, a to významně snížit množství odpadu, který je nutno odstraňovat skládkováním, včetně výrazného snižování množství biologicky rozložitelného odpadu ukládaného na skládky. Tyto strategické materiály nejsou vytvořeny přímo pro občana, ale na jejich základě je vytvořený systém nakládání s komunálním odpadem v obcích, a ten je pro občana závazný.
Strategické a plánovací materiály vychází ze základní hierarchie odpadů, která byla základným vodítkem při tvorbě koncepčních dokumentů a je základní myšlenkou jak politiky v odpadovém hospodářství, tak i příslušné legislativy.

Hierarchie odpadů je následující:

předcházení vzniku odpadu - tím se rozumí takové chování, kdy se snažíme odpad neprodukovat (rozvoj potravinových bank, vznik re-use center, kompostování přímo u občana...)

1. využití odpadu - materiálové
2. využití odpadu - energetické (spalování s využitím energetického potenciálu, resp. tepla)
3. odstranění odpadu - energetické (spalování bez využití tepla)
4. odstranění odpadu - skládkování

Dle zákona o odpadech je každý povinen při své činnosti předcházet vzniku odpadu, omezovat množství vzniklých odpadů, jejich vlastnosti, zejména nebezpečné. Odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být primárně využity, pokud využití ať již materiálové nebo energetické není možné, nastupuje jejich odstranění odpadů, a to způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí, způsob využití či odstranění musí být v souladu se zákonem o odpadech. Materiálové využití má vždy přednost před využitím energetickým. Využití odpadů má vždy přednost před jejich odstraněním! Za správné nakládání s odpady zodpovídá původce odpadu. Občan není považován za původce odpadu, nýbrž je jeho vlastníkem. Za původce komunálního odpadu, který vzniká na území obce nebo města je ze zákona považovaná příslušná obec či město.

K zajištění plnění povinností Města Horažďovice, jako původce odpadu, byl vytvořen „Systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů“ dále jen „systém nakládání s komunálním odpadem“. Ten byl vydán formou obecně závazné vyhlášky č. 1/2015 a její součástí je i nakládání se stavebním odpadem. Vyhláška je závazná pro všechny fyzické osoby, které mají na území města Horažďovice trvalý pobyt a dále pak pro fyzické osoby, které mají na území města Horažďovice ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášená k trvalému pobytu žádná fyzická osoba.
Systém nakládání s komunálním odpadem nastavil pro občany (fyzické osoby) pravidla, jak nakládat s komunálním odpadem, který vzniká v jejich domácnostech. Fyzické osoby jsou povinny komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle stanoveného systému, pokud odpad samy nevyužijí v souladu se zákonem.

Městský systém nakládání s komunálním odpadem zahrnuje:

Sběrný dvůr
Kontejnerový sběr využitelných odpadů
Svoz směsného komunálního odpadu

Provoz tohoto systému není levná záležitost, v současné době občana stojí 600,- Kč ročně, náklady pro město jsou podstatně vyšší.

Často si neuvědomujeme, v kolika situacích jsme to právě my, kteří rozhodujeme o tom kam se ten který druh odpadu dostane. Nastavená pravidla pro nakládání s odpady v našem městě, myslím, dávají každému možnosti, aby odpad, vzniku kterého nešlo zabránit, nekončil všechen v popelnicích a potažmo na skládkách.
Často neochotu třídit odpad zdůvodňujeme nedostatkem místa, malým počtem kontejnerů, nedostupným sběrným dvorem atd. Přesto se třídění odpadu v mnoha domácnostech stává samozřejmostí.

A to je určitě optimistické!

Zpětným odběrem se rozumí odebírání použitých výrobků povinnými osobami od spotřebitelů (tj. od nás občanů) bez nároku na úplatu.

Zpětný odběr se dle zákona o odpadech vztahuje nyní na tyto výrobky:

• oleje (např. motorové oleje, mazací oleje pro kompresory a turbíny
• elektrické akumulátory
• galvanické články
• výbojky a zářivky
• pneumatiky
• elektrická a elektronická zařízení pocházející z domácností (např. lednice, vysavače, holící strojky, elektronické hračky
• sekačky, vrtačky…).

U řady výrobku (týká se to elektrických a elektronických zařízení) již v okamžiku nákupu platíme recyklační poplatek, který by měl pokrýt náklady spojené s likvidací výrobku v okamžiku, když se stane odpadem. Toto jsme již určitě zaznamenali při nákupu elektrospotřebičů.

Povinnost zajistit zpětný odběr mají dle zákona o odpadech povinné osoby.
Povinnými osobami se rozumí výrobci, případně dovozci výrobků podléhajících zpětnému odběru. Tzn. povinné osoby by měly ze zákona nastartovat systém zpětného odběru pro výrobek, který vyrábí nebo uvádí do oběhu a vztahuje se na něj povinnost zpětného odběru. Obvykle se to dělá prostřednictvím prodejců, kdy při nákupu lze starý výrobek odevzdat přímo v prodejně.

Je pravda, že ne všechny systémy zpětného odběru fungují optimálně. Povinné osoby k účelu zajištění zpětného odběru zřizuji tzv. „místa zpětného odběru“. Mohou to být prodejny, sběrné dvory apod.
Zkušenost ukazuje že, neoficiálním místem zpětného odběru je místní sběrný dvůr. I když vysloužilých elektrických a elektronických spotřebičů je celá řada (feny, kulmy, holící strojky, žehličky, kalkulačky, mobilní telefony, budíky, hodiny, walkmany, rádia, minipočítače, videohry, vrtačky, pájky, kávovary, topinkovače…) ve zpětném odběru končí jen malá část těchto výrobků. Jedná se hlavně o objemná zařízení, které pro své rozměry nevejdou do popelnice, a tak nezbývá nic jiného než navštívit sběrný dvůr, pokud teda nepatříme mezi ty, kteří volí radši tu variantu odvozu např. do lesa. Je škoda, že jsme si ještě nezvykli využívat možnost při nákupu nového elektrického nebo elektronického výrobku ten starý nefunkční (podmínkou je, že musí být kompletní) výrobek nechat prodejci přímo v prodejně. Má povinnost nám ho bezplatně odebrat a zajistit jeho zpětný odběr v souladu se zákonem.

Zpětný odběr elektrických a elektronických zařízení zajišťují kolektivní systémy ELEKTROWIN, ASEKOL, EKOLAMP. Každý z nich je specializován na jinou skupinu výrobků.

Více o těchto systémech se dozvíte na internetových stránkách:

www.elektrowin.cz
www.asekol.cz
www.ekolamp.cz
www.ecobat.cz
Nezisková organizace ECOBAT zajišťuje sběr a recyklaci spotřebitelských baterii

Stavební a demoliční odpady (dále jen SDO), lidově řečeno stavební suť, vznikají při uskutečňování, údržbě, rekonstrukcích a odstraňování staveb. Patří sem např. beton, cihly, tašky, kamení, zemina, atd. Řada z nich může být znečištěná nebo kontaminovaná nebezpečnými látkami, které pak takovýto odpad dělají nebezpečným. Při vhodném řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a stanoveném způsobu nakládání s nimi mohou být významným zdrojem primárních surovin.

Stavební a demoliční odpad, který nelze využít v místě vzniku v mezích zákona o odpadech, by měl skončit v recyklačních zařízeních. Jsou to zařízení pro nakládání s odpady provozované v souladu se schváleným provozním řádem.

V současné době je požadováno, aby odstraňování staveb (bourací práce nebo demolice) řídila odborná osoba, která zabezpečí vyloučení nebo alespoň minimalizaci kontaminace odpadů případnými nebezpečnými látkami (např. azbestem apod.). Přičemž, při odstraňování stavby nebo její části v rámci údržby stavby, je nutné postupně odstraňovat vymezené části stavby, které je z pohledu základního materiálu stavby možno považovat za příměsi komplikující recyklaci stavební suti.

I když nakládání se stavebním a demoličním odpadem v posledních letech doznalo podstatných legislativních změn, zkušenost ukazuje, že v řadách obyvatel změny zaznamenány nebyly. Přetrvávají „pseudo terénní úpravy“ lesních cest, zavážení terénních nerovností stavební sutí, často i s příměsí eternitu a pod…

Abychom si tak říkajíc nenaběhli a z nedostatku informací se nestali účastníky správního řízení pro nezákonné nakládání s odpadem, nabízíme v tomto ohledu trochu osvěty:

• Stavební a demoliční odpady nejsou odpady komunální, proto nejsou odstraňovány prostřednictvím systému nakládání s komunálním odpadem města. Rozhodně ale nepatří do popelnic. Každý, komu takový odpad vzniká je povinen se o tento odpad v mezích zákona postarat sám na vlastní náklady (Pokud stavební odpad vzniká fyzické osobě, je jeho vlastníkem, pokud vzniká právnické osobě nebo podnikateli je jeho původcem.
• Pokud vlastník nebo původce vzniklé odpady nemůže využít v místě vzniku v mezích zákona o odpadech, je povinen je předat k využití nebo odstranění pouze oprávněné osobě. Oprávněnou osobou se rozumí provozovatel zařízení pro nakládání s odpady nebo osoba/firma, která v rozsahu podnikatelského oprávnění může odpad převzít do svého vlastnictví. Je povinen si ověřit, že osoba, které odpad předává, je oprávněnou ve smyslu výše zmíněného.

Fyzická osoba, tedy občan nemůže převzít odpad od původce nebo jiného vlastníka.

• V poslední době je věnována velká pozornost odpadům s obsahem azbestu. Tyto odpady jsou považovány zanebezpečné. Jedná se převážně o střešní šablony, střešní krytinu typu Eternit, Beronit, netkané textilie NETAS, některé typy asfaltových pásů a jiné (jejich výroba byla ukončená někdy kolem roku 1990 – 1995). Tyto výrobky obsahují mikrovlákna azbestu, které se manipulací uvolňují do ovzduší a vdechováním se dostávají do plic. Jejich účinek je karcinogenní, mohou způsobit rakovinu.
• Za odpady se považuji i vytěžené sedimenty z rybníků a koryt vodních toků, pokud nevyhoví svým složením limitům znečištění dle přílohy č. 9 zákona o odpadech.
• Za odpady jsou považovány i zeminy a jiné přírodní materiály, vytěžené během stavební činnosti, pokud vlastník neprokáže, že budou použity v přirozeném stavu v místě stavby a že jejich použití nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí nebo lidské zdraví (limitní znečištění těchto odpadů musí vyhovovat příloze č. 10 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu.
• Nelze se zbavovat vlastních odpadů (spadlé tašky, staré cihly) „takzvaným využíváním“ na pozemcích třetích osob ke zpevňování lesních cest a podobně. I když to byl v nedávných letech celkem šikovný způsob oprav těchto komunikací. Nyní je takovýto postup klasifikován jako založení černé skládky, protože cesta není zařízení pro nakládání s odpady.

Je nutné se uvědomit, že přebírání odpadů do svého vlastnictví, případně nakládání s odpady v místech, která nejsou zařízeními pro nakládání s odpady jsou je v rozporu s platnou právní úpravou. Její řešení je v kompetenci České inspekce životního prostředí, která za tyto prohřešky je povinná uložit pokutu až do výše 1 000 000,- Kč.

Závěr

Vznikne – li Vám stavební odpad, máte jako jeho vlastník několik možností:

• Pokud se jedná o větší množství lze si objednat přistavení kontejneru u oprávněné osoby (např. Rumpold – P, s.r.o., 376 523 060) a odpad ji předat.
• Pokud máte vlastní dopravu, odpad oprávněné osobě odvezete po domluvě přímo do jejich zařízení. Provozovatele o své návštěvě předem kontaktujte a domluvte si podrobnosti
• (K tomuto účelu lze využít též recyklační zařízení, které v Zavlekově provozuje firma AZS 98, s.r.o., 736 500 343 p. Milfajt).
• Odpad s obsahem azbestu nebo jiný nebezpečný stavební a demoliční odpad nějak kontaminovaný, lze předat např. na skládku do Vodňan, 383 384 385.
• v minimální míře (na realizování skutečně drobných rekonstrukcí v bytě, v domě) lze využít sběrný dvůr. Příjem stavebního odpadu ve sběrném dvoru je limitován množstvím do 100 kg na jednu návštěvu. Sběrný dvůr nepřijímá odpad s obsahem azbestu.

S výjimkou využití sběrného dvoru si náklady spojené s likvidací stavebního odpadu každý hradí sám.

Problematika nebezpečných odpadů se netěší takové publicitě jako recyklace plastů, papíru nebo skla. Možná proto, že se nikomu nechce veřejnost děsit informacemi jako jsou kilogramy, rtuti, olova, zbytků pesticidů a dalších jedů, které se mnohdy povalují, v tom horším případě, v blízkostí naších obydlí. A to je škoda, protože nebezpečný odpad se jmenuje nebezpečný proto, že NEBEZPEČNÝ opravdu je. Veřejnost by se o tomto nebezpečí měla dozvědět, vyděsit se a následně se začít rozumně chovat. 
I přes svoji nebezpečnost velké množství nebezpečných odpadů končí v popelnicích. Ruku na srdce, kolik jste letos vyhodili monočlánků a plechovek od barvy?Všechny nebezpečné odpady mají společné to, že obsahují látky smrtelně jedovaté pro člověka, zvířata a rostliny. Teda pro všechno živé. Na skládkách, zvlášť na těch černých, jejich obsah kontaminuje půdu a půdou se kontaminuje všechno živé.

Co všechno se považuje za nebezpečný a co se s ním děje dál?

Autobaterie
vykupují se do Kovohutí Příbram. Ve speciálních jímkách se nejdříve z nich vypustí elektrolyt a pak se z nich získává olovo. Baterie, monočlánkyje nebezpečným výrobkem, pokud se dostane na nesprávné místo. Obsahují řadu těžkých kovů (kadmium, rtuť, olovo) a chemikálií, které pokud se dostanou do lidského organizmu způsobují velmi závažné komplikace.

Například:

• rtuť, i když ji je v současných bateriích a monočláncích opravdu minimum, v membránách buněk lidského těla se váže na atomy síry a může měnit osmoregulaci a transport sacharidů do buňky, a tím způsobit až její odumření.
• olovo ovlivňuje funkci enzymů a může snižovat schopnost kostní dřeně produkovat červené krvinky, u dětí způsobuje zpomalený duševní vývoj...
• Protože jsou svými rozměry zanedbatelné, málokdo se dvěmi monočlánky a baterií od mobilu běží do sběrného dvoru. Baterie lze odevzdat téměř ve všech prodejnách, kde je prodávají, vztahuje se na ně pro výrobce povinnost zajistit zpětný odběr.

Zářivky a úsporné žárovky
jsou využívány ke zpětnému získávání rtuti. Nerozbíjejte je, jinak se rtuť ve výparech dostane do ovzduší. Podléhají zpětnému odběru, kterým se zabývá firma EKOLAMP, jeden z kolektivních systému pro zpětný odběr. Více o systému EKOLAMP na stránkách www.ekolamp.cz

Staré léky
ty je nejlepší odevzdat v lékárně. Pro zajímavost uvedu, že v roce 2007 se zpět do lékáren odevzdalo léku za více než 2 miliardy korun. Kolik se jich prostě vyhodilo do popelnic, to nikdo neví. Léky se spalují ve speciálních zařízeních nebo ve spalovnách nebezpečného odpadu.

Obrazovky televizorů a monitory
jsou nebezpečné tím, že obsahují tzv. luminofory, které obsahující oxidy těžkých kovů. Po tom, co se z vaší televize roztřídí všechno kovové, plastové a jiné, obrazovka se rozřízne a luminofor se odsaje. No a ze skla se vyrobí zase nová obrazovka.Lednice, mrazákyobsahuji freony, které poškozují ozonovou vrstvu. Proto se freon odsává. Nebo se celá lednice rozdrtí, freon se odsaje a jednotlivé složky se elektromechanicky roztřídí. Kov se roztaví třeba na nové lednice a z plastu se může vyrobit alternativní palivo. Táto zařízení a řada dalších spotřebičů pocházejících z domácností podléhají zpětnému odběru, více na www.elektrowin.cz

Nebezpečným odpadem jsou také oleje, barvy, plechovky od barev, obaly od různých chemikálii, teploměry a jiné.

Autovraky jsou ve vztahu k občanovi specifickým druhem odpadu. Protože se nejedná o odpad komunální, je to jeden z důvodů, proč tyto odpady nejsou součástí městského systému nakládání s odpadem.

Autovrakem se rozumí úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem. (pozn. Odpadem se rozumí každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé skupiny odpadů).

Automobily jsou konstrukčně složitá zařízení. Skládají se z celé řady různých materiálů od železa, přes barevné kovy, plasty až po chemické sloučeniny, které zajišťují jeho chod, a proto je jejich likvidace velmi náročná. V okamžiku, kdy se automobil stává odpadem, vzniká nám povinnost se ho zbavit v souladu se zákonem. Autovrak představuje celou řadu odpadů: pneumatiky, olejové filtry, součástky obsahující polychlorované bifenyly, výbušné součásti (např. airbagy), brzdové destičky s obsahem azbestu, brzdové kapaliny, nemrznoucí kapaliny, železné kovy, neželezné kovy, plasty, sklo apod.. Některé z těchto odpadů patří do kategorie nebezpečné odpady. S každým z těchto odpadů je nutno zacházet podle zákonných ustanovení.

Dále zákon říká, že každý, kdo se zbavuje autovraku, je ze zákona povinen autovrak předat pouze osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků.Vlastník vozidla před jeho předáním podle předchozí věty, v případě nutnosti, je povinen umístit vozidlo na místo, kde nepoškozuje nebo neohrožuje životní prostředí, nenarušuje estetický vzhled obce a krajiny a neohrožuje bezpečnost a plynulost silničního provozu na pozemních komunikacích, nebo ho předat přímo do zařízení ke sběru autovraků.

Zákon jasně stanoví povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků a povinnosti zpracovatele autovraků, který může nabídnout součásti autovraků výrobci, dovozci, popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servis motorových vozidel v souladu se zákonem 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.

Zákon č. 103/2004 Sb., přinesl změny § 13 a 14 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Tyto paragrafy upravují vyřazování automobilů z registru vozidel. S účinností od 1. května 2004 dochází při trvalém vyřazení vozidla ve smyslu § 13 zákona č. 56/2001 Sb.ke ztrátě technické způsobilosti vozidla k provozu na pozemních komunikacích na základě § 14 zákona č. 56/2001 Sb.. Vyřazením vozidla z registru se vozidlo stává autovrakem, protože již není určeno k provozu na pozemních komunikacích. Vlastníkovi vozidla při jeho odhlášení již nestačí „čestné prohlášení“ o fyzické likvidaci vozidla, ale musí vozidlo skutečně předat k odstranění osobě ze zákona oprávněné. Oprávněná osoba je povinná při převzetí autovraku bezplatně vystavit potvrzení původci, resp. vlastníkovi autovraku o jeho převzetí do zařízení.Náležitosti tohoto potvrzení stanoví prováděcí právní předpis. Oprávněná osoba má povinnost tento autovrak vykázat ve svých evidencích.

S tímto se setkáváme při odhlašování automobilů z registru vozidel. Příslušný silniční úřad po nás vyžaduje potvrzení o tom, že vozidlo bylo předáno k ekologické likvidaci.

Potvrzení o ekologické likvidaci autovraku Vám nemůže vystavit kdokoliv. Musí to být provozovatel zařízení ke sběru autovraků. Seznam zařízení, ve kterých lze odevzdat autovraky v souladu se zákonem a kde Vám současně vystaví potvrzení, které je nutné pro trvalé vyřazení vozidla, najdete na oficiálních stránkách Plzeňského kraje www.kr-plzensky.cz, v sekci Životní prostředí – Odpady. Tato zařízení jsou řádně povolena na základě rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje. Dle našich informací jsou autovraky v těchto zařízeních odebírány zdarma v případě, že vlastník autovrak dopraví do zařízení sám

a jsou kompletní. V případě odtahu autovraku do zařízení provozovatelem si provozovatel účtuje náklady spojené s odtahem. Převzetím autovraku do zařízení se původcem stává provozovatel zařízení, a tento je povinen s tímto odpadem naložit v souladu se zákonem. Provozovatel zařízení ke sběru autovraků, pokud sám není zpracovatelem autovraků, musí zajistit předání autovraku výhradně zpracovateli autovraků.

Občané, popřípadě vlastníci starých automobilů by měli být opatrní při předávání svých vysloužilých nebo již dávno vyřazených automobilů různým subjektům, které ze zákona nejsou oprávněny k jejich převzetí. Pokud tak občan učiní, dopouští se tím přestupku, za který mu může být uložena pokuta až do výše 20 000,- Kč.

Poznámka

Nezřídka se stává, že vozidlo vyřazené z evidence před platnosti současných předpisů, kdy po nás nikdo nepožadoval potvrzení o ekologické likvidaci, v dobré víře prodáme nebo předáme někomu např. na náhradní díly. Ten dotyčný si auto odveze, odmontuje co potřebuje a zbytek nechá stát někde. Poslední vlastník vozidla bude brán k zodpovědnosti za nalezený autovrak, neboť předal odpad neoprávněné osobě.

Původcem odpadu je dle § 4 písm. p) zákona o odpadech právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady.

To znamená, že podnikající subjekty (právnické osoby, živnostníci, OSVČ) jsou ze zákona o odpadech původci odpadů, které vznikají při jejich podnikatelských aktivitách a vztahují se na ně všechny povinnosti původce, včetně evidencí.

Bez ohledu na to, jedná-li se o živnostenský, popřípadě průmyslový odpad anebo o odpad podobný komunálnímu je každý původce povinen s odpadem nakládat v souladu se zákonem a postarat se o tento odpad na své náklady. Nakládáním s odpady se rozumí jejich shromaždování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování.

Jak postupovat při nakládání s odpady stanoví zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Zákon byl již několikrát novelizován. Úplné znění zákona o odpadech již ve znění poslední novely č. 264/2011 Sb. která je účinná od 31.08.2011 naleznete zde.

K zákonu o odpadech k provedení jednotlivých ustanovení bylo vydáno několik vyhlášek a nařízení vlády:

Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů
Vyhláška č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
Vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě
Vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady
Vyhláška č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB (s polychlorovanými bifenyly)
Vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků
Nařízení vlády č. 197/2003 Sb., Plán odpadového hospodářství České republiky
Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu
Vyhláška č. 352/2005 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi
Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady
Vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady z autovraků
Vyhláška č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů

Původce odpadu se při své činnosti nejčastěji setkává se zákonem č. 185/2001 Sb. a vyhláškami č. 381/2001 Sb. a č. 383/2001 Sb. Znění zákonů, vyhlášek, nařízení vlády najdete na stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz v záložce Legislativa.

Povinnosti původců odpadu jsou uvedeny zejména v § 16 zákona o odpadech, některé další pak najdeme i v jiných ustanoveních zákona. Na původce odpadu se vztahují i povinnosti uvedené v § 11, 12 a dalších.

Povinnosti původce odpadů?

1. předcházet vzniku odpadu, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti. Odpady jejichž vzniku nešlo zabránit musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní prostředí, a který je v souladu se zákonem o odpadech
2. odpady zařazovat podle druhů a kategorie – k tomu se použije vyhláška č. 381/2001 Sb. – je zde stanoven postup pro zařazování odpadů. Táto vyhláška se zkráceně nazývá „Katalog odpadů“. Obecně se odpady rozdělují do dvou kategorií, na ostatní a nebezpečné. Pro účely evidencí a zařazování odpadů se ostatní odpady označují „O“ a nebezpečné „N“. Odpady obou kategorií se zařazují pod šestimístná katalogová čísla. Katalogová čísla označená v Katalogu odpadu hvězdičkou (*) za šestimístním číslem znamená, že se jedná o odpad nebezpečný.Pokud je odpad znečištěn nebo smíšen některou se složek uvedených v Seznamu složek, které činí odpad nebezpečným (příloha 5 k zákona o odpadech), přesto původce má za to, že odpad nemá žádné nebezpečné vlastnosti (uvedené v příloze 2 zákona o odpadech), může v souladu s ustanovením § 7 zákona o odpadech požádat o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu. Oprávněnou osobou k tomuto hodnocení je právnická nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem zdravotnictví nebo Ministerstvem životního prostředí. Seznam těchto osob je vyvěšen na webových stránkách ministerstva životního prostředí www.env.cz  v záložce Odpadové hospodářství (proklikáním z Odpady – Nebezpečné odpady – až na  Pověřené osoby). Vyloučí-li pověřená osoba
3. nebezpečné vlastnosti odpadu, může byt s takovým odpadem nakládáno jako s odpadem kategorie „Ostatní“, a to je pro původce odpadu méně finančně náročné.
4. zajistit přednostní využití odpadů – to znamená, že odpad, vzniku kterého nešlo zabránit je původce povinen přednostně využít (ať již materiálově nebo energeticky). Využití musí být v souladu se zákonem. Materiálové využití odpadů má vždy přednost před využitím energetickým, samozřejmě, pokud jsou k tomu dány technické nebo ekonomické předpoklady.
5. odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu se zákonem o odpadech je povinen předat oprávněné osobě k převzetí odpadů. Oprávněnou osobou se dle § 12 odst. 3 rozumí právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo odstranění nebo ke sběru nebo výkupu určeného druhu odpadu. Původce odpadu je povinen si prověřit, zda osoba, které odpad předává je osobou oprávněnou.

Jak prověřim, že odpad předávám oprávněné osobě?

1. Požádám oprávněnou osobu k předložení např. rozhodnutí příslušného krajského úřadu, kterým mu byl udělen souhlas s provozem zařízení pro nakládání s odpady nebo živnostenského listu, kterým prokáže, že podniká v oblasti nakládání s odpady.
2. určit odpadového hospodáře (§ 15 zákona o odpadech) – vztahuje se pouze na původce v případě, že nakládají s nebezpečnými odpady v množství více než 100 t za rok v posledních dvou letech. Odpadový hospodář odpovídá původci za zajištění odborného nakládání s odpady. Odpadovým hospodářem může být určena pouze fyzická osoba, která má dokončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo střední vzdělání ukončené maturitou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového hospodářství v posledních 10 letech.
3. shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. Pokud vzhledem k následnému využití nebo odstranění odpadů není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce odpadu se souhlasem místně příslušného orgánu státní správy upustit. To udělá na základě žádostí adresované příslušnému orgánu státní správy. Příslušným orgánem státní správy je obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud původce nakládá s nebezpečným odpadem v množství do 100 t ročně. Pokud nakládá s nebezpečným odpadem nad 100 t ročně, je příslušným orgánem k udělení souhlasu k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů příslušný krajský úřad. Příslušnost se posuzuje podle místa provozovny.
4. Na shromažďovacím prostředku nebezpečných odpadu musí být uvedeno katalogové číslo a název shromažďovaného nebezpečného odpadu. Pro každý druh nebezpečného odpadu musí být zpracovaný identifikační list nebezpečného odpadu. Obsah identifikačního listu nebezpečného odpadu je dán v příloze č. 3 vyhlášky č. 383/2001 o podrobnostech nakládání s odpady. Tento identifikační list by se měl nacházet v blízkosti shromažďovacího místa nebezpečného odpadu.
5. ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů a nakládat s nimi podle jejich skutečných vlastností. Pokud původci při jeho činnosti vznikají nebezpečné odpady, může s nimi nakládat pouze se souhlasem příslušného orgánu státní správy. Tím příslušným orgánem státní správy je obecní úřad obce s rozšířenou působností, pokud původce nakládá s nebezpečným odpadem v množství do 100 t ročně. Pokud nakládá s nebezpečným odpadem nad 100 t ročně, je příslušným orgánem k udělení souhlasu k nakládání s nebezpečnými odpady příslušný krajský úřad. Příslušnost se posuzuje podle místa provozovny. Souhlas se uděluje na základě žádosti, který lze podat na formuláři, není však podmínkou.
6. Důležité je, aby žádost obsahovala všechny náležitosti, taxativně vyjmenovány v § 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, a to:
7. obchodní firmu nebo název, právní formu a sídlo, je-li žadatel právnickou osobou; jméno a příjmení, obchodní firmu, bydliště a místo podnikání, liší-li se od bydliště, je-li žadatel fyzickou osobou,
8. identifikační číslo žadatele bylo-li přiděleno, jméno, příjmení a místo trvalého pobytu fyzické osoby nebo fyzických osob oprávněných jednat jménem žadatele, kopii podnikatelského oprávnění (např. živnostenský list) nebo kopii výpisu z obchodního rejstříku nebo kopii zřizovací listiny žadatele,
9. jméno a příjmení odpadového hospodáře a doklady o jeho odborné způsobilosti podle § 15 odst.6 zákona o odpadech, (pokud žadatel má podle § 15 zákona o odpadech povinnost tento institut určit),
10. seznam nebezpečných odpadů podle Katalogu odpadů, se kterými bude nakládáno, odhad jejich množství za rok a místa a způsoby nakládání s nimi,
11. zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo únikem,
12. při přepravě nebezpečných odpadů v souladu s ustanovením § 40 je povinen jak odesílatel odpadu, tak i příjemce vyplnit evidenční list pro přepravu nebezpečných odpadů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem (k tomuto účelu se použije příloha č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která obsahuje i pokyny pro vyplnění a zasílání evidenčních listů, včetně lhůt,
13. vést průběžnou evidenci odpadů (způsob a rozsah průběžné evidence je stanoven v § 21 vyhlášky č. 383/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, která stanoví, že průběžná evidence odpadu se vede podle přílohy č. 20, která se doplní o:
    - datum a číslo zápisu do evidence
    - jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence
14. Dle ustanovení tohoto paragrafu se průběžná evidence vede za každou samostatnou provozovnu a za každý druh odpadu zvlášť. Průběžná evidence odpadu se vede při každé jednotlivé produkci. Za jednotlivou produkci odpadu se považuje naplnění shromažďovacího nebo sběrového prostředku nebo převzetí odpadu od původce. V případě, že se jedná o nepřetržitý vznik odpadů, vede se průběžná evidence v týdenních intervalech, při periodickém svozu komunálního odpadu v měsíčních intervalech.
15. v případě, že původce nakládal v kalendářním roce celkem s více než 100 kg nebezpečného odpadu anebo více než 100 t ostatního odpadu vzniká mu povinnost podávat roční hlášení ve smyslu § 39 zákona o odpadech. To, zda mu táto povinnost vznikla, či nikoliv, zjistí z průběžné evidence odpadu sečtením jednotlivých produkcí odpadů se všech provozoven dohromady. Pokud mu povinnost vzniká podává roční hlášení za každou provozovnu samostatně.Roční hlášení o odpadech se podává do 15. února za předchozí kalendářní rok na formuláři, kterým je příloha č. 20 vyhlášky č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Naposled se tento listinný způsob ohlášení provede za rok 2010, a to podáním do 15.02.2011. Za rok 2011 a následujících letech podání hlášení v listinné podobě nebude možno akceptovat.

UPOZORNĚNÍ
V souvislosti s ustanovením § 18 odst. 3 zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů se roční hlášení a jiné ohlašovací povinnosti dle zákona o odpadech za rok 2011 s zákonným termínem ohlášení do 15.02.2012, musí ohlásit prostřednictvím systému ISPOP po předchozí registraci jak ohlašovatele, tak i provozovny v systému ISPOP. Veškeré podrobnosti naleznete na www.ispop.cz.

Příklad
Pokud má původce např. 4 provozovny a dohromady ve všech provozovnách  mu vzniklo 12 t ostatního odpadu a 102 kg nebezpečného odpadu, vzniká mu jako původci povinnost podávat roční hlášení, protože byla splněná podmínka 100 kg nebezpečného odpadu. Hlášení podává za každou provozovnu zvlášť, bez ohledu na to, jestli v ní podmínka 100 kg nebezpečného nebo 100 t ostatního odpadu byla splněná či nikoliv.
Původci odpadu, kteří produkují odpad zařazený dle Katalogu odpadu jako odpad podobný komunálnímu může na základě smlouvy s obcí využít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za tuto službu.
Odpadem podobným komunálnímu se rozumí odpad, podobného složení jako komunální odpad, který vzniká původci odpadu z nevýrobní činností (v kancelářích, od zaměstnanců apod.).
Zkušenost a praxe ukazují, že řada původců systémy nakládání s komunálním odpadem obcí využívá, ovšem bez příslušné smlouvy s obcí. Pokud tak tomu je i ve Vašem případě, je nutno vědět, že tím dochází k porušení zákona o odpadech a dle § 66 je možno za tento skutek původci uložit pokutu až do výše 300 000,- Kč.
Od dubna 2009 podnikající subjekty (právnické osoby, fyzické podnikající osoby) mohou využít místního sběrného dvora odpadů k bezplatnému odložení vysloužilých elektrických a elektronických zařízení, podléhajících zpětnému odběru v rámci jeho provozní doby. Podmínkou je, že elektrozařízení budou kompletní! Na požádání Vám obsluha vydá doklad o převzetí elektrozařízení do místa zpětného odběru. V tomto jediném případě není potřeba mít smlouvu s obcí o využití systému. Nakládání s odpadem neboť elektrozařízení, podléhající zpětnému odběru, pokud jsou kompletní, nejsou považovaná za odpad. Jiné odpady od podnikajících subjektů ve zdejším sběrném dvoru nejsou odebírány!